Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Informace o městě

HISTORIE MĚSTA

Na začátku července se do Českých Velenic vrátilo 1200 obyvatel z původních 4780. Na odklízení trosek, opravy méně poškozených domů a zařízení dílen nastupuje každý den na 400 lidí. Začala poválečná obnova města. Krátce po válce město řeší, zda se dají vybudovat moderní České Velenice, podle zpracovaného jednotného projektu již z roku 1930, při současném zajištění bytů pro nové osadníky. Ukazuje se, že je to prakticky nemožné. Nechybějí totiž jen peníze, ale také stavební materiál. Zemský národní výbor v Praze naštěstí v roce 1946 jmenoval Přemysla Mareše, občana Českých Velenic, zmocněncem pro stavební obnovu města. Jmenování bylo významným činem, neboť tuto výsadu dostalo v Čechách jen 228 obcí a České Velenice byly na Třeboňsku a Jindřichohradecku jediným městem, které mohlo využívat výhod z právě přijatého zákona 86/1946 Sb. Úkoly zmocněnce pro stavební obnovu bychom mohli v dnešní terminologii charakterizovat asi jako zajištění komplexní investorské činnosti. Za necelé čtyři roky se podařilo vybudovat dvacet nových objektů. Městský národní výbor mezitím dokončil soupis válečných škod. Na obecním majetku to bylo v tehdy platných cenách 17.505.000 Kč a dalších 24.099.400 Kč na majetku soukromém.

26.5.1946 proběhly volby do Ústavodárného shromáždění, ve kterých přesvědčivě zvítězili komunisté. Výsledky voleb se odrazily i ve složení všech MNV. Dne 25.6.1946 v čele MNV stanul komunista Jaroslav Pechman, ale měl představu, že by se občané měli i mezi volbami spolupodílet na řízení města. Pořádali se veřejné schůze zvané „MNV hovoří s lidem“.

V důsledku událostí z roku 1948 byl Jaroslav Pechman v únoru 1949 odvolán a jeho místo zaujal dosavadní kovář ČSD František Albrecht. Spolu s ním se v rekonstruovaném MNV objevují některé nové tváře, jako např. předseda místních komunistů Jan Kubele. S příchodem nových mužů nastaly ve Velenicích nové pořádky. Už po osmi dnech působení nového předsedy MNV byl zrušen hraniční přechod do Rakouska. Na základě nového znárodňovacího zákona z konce dubna 1948 nastala výrazná proměna v ekonomické struktuře pohraničního města. MNV začal rychle posilovat svůj bytový fond; v průběhu roku 1949 byla zrušena národní správa nad třinácti kdysi německými domy, které se staly majetkem města. Dokončeny byly další tři domy železničního stavebního družstva a rekonstruován byl i další dům tzv. Parlament. Skončily rovněž stavební práce na budově nádraží.

K 1.1.1949 je ve městě evidováno 2680 obyvatel. Nadšení prvních poválečných let pozvolna vyprchávalo, naděje, které lidé vkládali do politické změny v únoru předchozího roku, se rozplývaly. Bylo třeba odvést pozornost veřejnosti a ukázat na konkrétního viníka hromadících se problémů a neúspěchů. Nastává čas politických procesů, kde uvízne i několik českovelenických občanů. Právě na hranicích, mohli lidé srovnávat. Ještě v roce 1946 mohli obyvatelé Gmündu chodit za nákupy do Českých Velenic bez propustek, neboť se vědělo, že v Rakousku je větší bída. To už ale po třech letech neplatilo. Nastal čas izolace města.

Českovelenické otevíraní světu začínalo naprosto nečekaně na tanečních čajích. První se konaly v únoru 1958 a brzy se poznalo, že by čaje mohly být více navštěvované, kdyby na ně mohli přicházet mladí i z okolí. Jenže ke vstupu do města bylo zapotřebí získat propustku do pohraničního pásma a to nebylo jednoduché. Propustka nebyla nutná, pokud návštěvník neopustil nádražní budovu. Taneční čaje se tedy přestěhovaly do restauračního sálu na nádraží. Nebylo to nadlouho, neboť dnem 1.6.1959 povinnost získat propustku padla. České Velenice byly toho dne z pohraničního pásma vyjmuty a ve městě začal normálnější režim.